Džbánek Saidschitzer Bitter Wasser
Zaječická hořká voda (Saidschitzer Bitter Wasser, Sedlitz Water) je světoznámým přírodním léčivem s bohatou historií. Známá od 17.století po celém civilizovaném světě, nesměla Zaječická hořká voda chybět v žádné tištěné encyklopedii. Jméno“ Zaječická“ také sloužilo jako etalon kvality a účinku, který byl mnohokrát napodobován.
Prakticky všechny světové farmaceutické společnosti minulého a předminulého století vyráběli Sedlecké prášky (Seidlitz Powders), které sice neměly se Zaječickou (či Sedleckou) vodou nic společného, ale využívali jejího slavného jména. Můžeme se tedy poohlédnout po historii využívání tohoto jedinečného přírodního bohatství, které můžeme stále využívat i v současnosti.
Saischitzer Bitterwasser
Obec Zaječice u Mostu
Nejstarší písemné zprávy o Zaječicích jsou z roku 1413. Jméno obce Zaječice odvozují lingvisté od označení sídla „lidí Zajícových“. V pozdějších dobách úrodná půda v okolí na sebe soustředila zájem bílinského panství Lobkoviců, kteří Zaječice spolu s Bečovem vlastnili až do konce první světové války. Ves byla zasažena válečnými událostmi asi již v 15. století a znovu později během třicetileté války, kdy byla jako ostatní v okolí vypálena, zpustošena a znovu obnovena.
Dr. Friedrich Hoffmann
Objevení hořkosolných pramenů v roce 1717
Změnu do zemědělského charakteru Zaječic, Bečova, Sedlece, Korozluk a Vtelna přineslo 18. století. Tehdy poblíž sousední vesnice Sedlec, na panství řádu křížovníků s červenou hvězdou, objevil známý lékař balneolog Dr. Fiedrich Hoffmann (osobní lékař pruského panovníka) takzvanou „hořkou vodu“. Tento lékař, žijící v letech 1610 až 1742, jako jeden z prvních poznal blahodárné účinky různých minerálních vod při jednotlivých chorobách a svůj celý život zaměřil na hledání léčivých pramenů.
Dr. Friedrich Hoffmann se pohyboval především v oblasti podkrušnohorské, ale i jinde, na panství Šporkově u Kuksu, a jemu vděčí značnou měrou za známost řada našich předních zřídel. „Hořkou vodu“ v Zaječicích objevil v roce 1717. Tehdejší lékaři doporučili pití hořké vody proti nechutenství, otylosti, chorobách žaludku, žlučníku, proti korantění tepen, při kožních chorobách, ale i v neurologii.
Sedlecké prášky vyráběly farmaceutické firmy všude na světě
Dr. Friedrich Hoffmann svůj nález publikoval roku 1725 v knize „Der zu Sedlitz in Böhmen neu entdeckte bittere purgierende Brunnen“, který vzbudil značný zájem, neboť Dr. Hoffmann označil odpařováním získanou sůl z této vody za shodnou s hořkou solí z Epsom v Anglii, všeobecně známou a vyhledávanou.
Franz Ambrosius Reuss, významný balneolog, poté vydává v roce 1791 v Praze německy psanou knihu Das Saidschützer Bitter-Wasser physikalisch, chemisch und medizinisch beschrieben.
První obchody s hořkou vodou (1770)
Saidschitzes Mattias Losisches Bitter Wasser
Rozvoj zužitkování pramenů byl přerušen rakousko-pruskou válkou o Slezsko, kdy vysoké kontribuce nepřátelským jednotkám na území Mostecka a snaha o záchranu majetku odváděly pozornost od většího podnikání.
Kolem roku 1770 zaječický rodák Matyáš Loos objevil na svých pozemcích „hořkou vodu“ s významným blahodárným účinkem, začal ji čerpat a rozesílat. Způsob podnikání sedláků byl pak v této oblasti značně rozšířený. V podkrušnohorské oblasti šlo o první důlní činnost v takzvaných „selských šachtách“.
Matyáš Loos začal na svém podniku velmi brzy bohatnout a z výnosu prodeje „hořké vody“ dal koncem roku 1780 vystavět kapli v Zaječicích, kterou zasvětil Ferdinandu Kastilskému.
1781 – Pramenů se ujímá Lobkovické panství
Prameny „hořké vody“ se staly významným zařízením. Voda se rozesílala v kamenných lahvích, řád křížovníků plnil ve svém mateřském klášteře v Praze vodou tehdy vzácné láhve skleněné. Výnos z pramenů na sebe soustředil zájem Lobkovického panství, roku 1781 byla provedena evidence studen, soukromé studny malých sedláků zrušeny a ve správě panství byly ponechány jen ty nejsilnější a nejbohatší. (Tyto se ostatně používají úspěšně dodnes).
Bylo vyčištěno a odstraněno vše, co by vodě škodilo, zvláště přítok povrchových vod. Hořká voda byla pak plněna do značkovaných kameninových lahví. V evidenci bylo tou dobou u Zaječic 23 studní. Zaječická hořká voda byla při exportu označována v Praze speciálním kolkem, neboť byla velmi často předmětem padělání.
Kolek zaručující pravost Zaječické hořké vody
Hořké vody z okolních obcí
Wteln Bitterwasser – studnice blíže k obci Vtelno
Také v okolí stoupal zájem o bohatství, které přinášely blahodárné prameny. V sousedních Korozlukách, které koupili Helle a Mendel, nechali vykopat studnu s pramenem hořké vody, čerpali ji a rozesílali, a tak značně pozemky i dvůr finančně zhodnotili. Hořká voda se čerpala i v Rudolicích u Mostu v usedlosti Gut Kahn, a vycházely zde o ní od roku 1826 až do první světové války propagační spisy.
Většího rozšíření doznala také hořká voda z nedalekých Bylan u Mostu. Tato voda ovšem nebyla pravá hořká voda siřičitano-hořečnatého typu, nýbrž jenalo se o vodu siřičitano-hořečnato-sodnou, která je kvalitativně horší a lidským organizmem hůře přijímaná. Bylanská voda měle díky složitému fonetickému přepisu slova Bylany mnoho variant názvu: Pillna Bitterwasser, Pülna Bitter Wasser, Püllnauer Bitterwasser, Pillnaer Bitter Wasser a podobně.
A. Ulbrich PILLNAER Bitter wasser
V roce 1820 si prameny pronajal obchodník A. Ulbrich, vystavěl v obci lázeňský dům a léčivou vodu začal stáčet do originálních lahví a ve velkém exportovat. Bylanská minerální voda byla exportována prakticky do celé Evropy až do začátku druhé světové války.
Rozvoj Zaječic jako lázeňské osady, stavba Laboratoria
Ze stávajících zachovalých výstavních usedlostí v Zaječicích je patrno, že si osada vytvořila lázeňský charakter. Dokladem jsou usedlosti čp. 12, 10, 14, 1 a 4.
Zaječické Laboratorium 1900
V polovině 19. století došlo v některých usedlostech k výstavbě bytů pro námezdní dělníky s rodinami. Starost o zaječickou hořkou vodu převzalo později výhradně lobkovické panství. Pro snazší transport se voda zahušťovala odpařováním a v koncentraci se stávala ještě účinnější. V první polovině 19. století byla zaječická oblast hlavním evropským dodavatelem hořkých vod.
Značková prodejna v Číně
Současnost Zaječické hořké vody
V současnosti se Zaječická hořká voda a její blahodárné účinky těší vyjímečné oblibě v Asii, obzvláště v Číně, kde je nazývána kvůli výraznému balení v kobaltové modři „modrý šlechtic“. www.sqwater.com.